Protikorupční opatření krajů

Opatření v rámci kontroly vynakládaní finančních prostředků a nakládaní s majetkem kraje

Metodika zadávání veřejných zakázek je v krajích z velké míry chápána jako účinný nástroj k zajištění, že příslušní pracovníci a vnitřní útvary kraje budou při zadávání veřejných zakázek postupovat v souladu s požadavky zákona o veřejných zakázkách. Problematika veřejného zadávání a procesních postupů v zadávacím řízení je vnímána jako zvláště složitá, metodický návod obsahující podrobnější postupy rovněž ve vazbě na interní pravidla příslušného kraje proto může v řadě případů zabránit byť i neúmyslnému porušení postupu stanoveného zákonem.

Ve všech zkoumaných metodikách zadávání veřejných zakázek mají kraje ve větší či menší míře detailu upraveno rovněž zadávání veřejných zakázek malého rozsahu (VZMR). Pro VZMR jsou stanoveny dílčí kategorie dle jejich předpokládané hodnoty (přičemž lze říci, že každý kraj ke stanovení kategorií VZMR přistupuje odlišně), pro které jsou následně stanoveny interní postupy jejich zadávání.

Všechny kraje mají v souladu s požadavky zákona o veřejných zakázkách zřízen profil zadavatele, na kterém uveřejňují informace a dokumenty stanovené zákonem. Na profilu zadavatele, případně jiným vhodným způsobem (elektronická úřední deska), kraje rovněž uveřejňují zadávání VZMR.

Ve všech krajích jsou rovněž schváleny vzorové smluvní dokumenty. Liší se jenom rozsah smluvních vzorů a situace, kdy jsou vzorové smlouvy používány. Řada krajů však aplikuje pouze vzorové smlouvy nebo převážně v oblasti přidělování dotací a grantů kraje. Další oblasti, v nichž kontraktace standardně probíhá, jsou zejména smlouvy na plnění veřejných zakázek. Vzorově většinou upraveny nejsou.

Oblast hospodaření majetku kraje vnímají jako stěžejní. Postup nakládání s vlastním majetkem je vnitřním předpisem nad rámec obecné právní úpravy stanoven ve všech krajích.

Opatření ve vztahu k jednotlivcům – úředníkům a voleným orgánům kraje

V rovině vymezení organizační struktury krajského úřadu, pravomocí a kompetencí jednotlivých vnitřních útvarů, splňují všechny kraje požadavky platné právní úpravy. Dle ust. § 69 odst. 2 písm. f) zákona č. 129/2000 Sb. o krajích, ve znění pozdějších předpisů, vydává ředitel krajského úřadu mj. organizační řád a pracovní řád. Uvedené dokumenty jsou přijaty ve všech krajích.

Na úrovni vymezení etických pravidel a pravidel chování zaměstnanců kraje, případně volených zástupců kraje, je úroveň opatření aplikovaných jednotlivými kraji srovnatelná. Drtivá většina krajů přijala etický kodex zaměstnanců krajského úřadu.

Lze doplnit, že JMK, KV a HMP přijaly vlastní etický kodex zaměstnance nad rámec vzorových etických kodexů přijatých vládou České republiky. Z uvedené skutečnosti vyplývá rovněž otázka konkrétních procesních postupů řešení situací souvisejících s porušením etického kodexu. Vzorový kodex přijatý vládou ČR obsahuje povinnosti oznámení nadřízenému v případě pochybnostech o střetu zájmů, v případě nabídnutí neoprávněné výhody, zjištění jakékoliv nepřípustné činnosti, případů zneužití moci nebo tlaků, aby se zaměstnanec takto choval. V obdobné míře obsahují tato pravidla kodexy krajů, které přijaly kodexy vlastní.

Příjem a vyřizování relevantních podnětů

Specializovaný orgán pro boj s korupcí je zřízen pouze v Hlavní město Praha a Jihomoravský kraj. Zbývající kraje řeší přijaté podněty v rámci standardní organizační struktury krajského úřadu, avšak bez specifické úpravy postupu v případě oznámení korupčního jednání. V krajích je buď k příjmu a vyřizování veškerých podnětů zřízen zvláštní útvar, případně řeší jednotlivé útvary podněty přijaté k oblastem ve své gesci.